Trenér Dušan Poloz rád vzpomíná na triumf s českým týmem v evropském poháru

Jak vzpomínáte na společnou práci po boku Jana Bašného, který před půl rokem po dvanácti letech skončil na lavičce českého ženského národního týmu?

Na adresu Honzy Bašného musím nejprve říci jednu krátkou větu: Klobouk dolů. Spousta lidí si nepamatuje, co bylo před jeho nástupem k týmu. Šest let se nepostoupilo na žádný šampionát. Pak jsme byli společně v roce 2012 na mistrovství Evropy v Bělehradě. A za Bašného éry hrála Česká republika na čtyřech mistrovstvích Evropy a třech mistrovstvích světa.

Jan Bašný slaví koncem ledna šedesátiny. Zajímavostí je, že máte  blízko i k jeho nástupci u české reprezentace, Noru Bertu Dahlovi.

Berta znám už z vlastního působení v Norsku, kde jsme se potkávali jako soupeři. Je to vynikající odborník, neustále ambiciozní a energický. Na klubové úrovni trénuje v Rumunsku.

Je známo, že jste stál u prvních úspěchů mosteckého klubu, který letos usiluje o jubilejní desátý mistrovský titul v české nejvyšší soutěži žen v řadě.

Je pravda, že série začala v roce 2012, kdy jsem přebíral družstvo na sedmém místě v tabulce. Začátek sezony nebyl dobrý, ale pak jsme se zvedli a už jsme snad neprohráli. Současně s Challenge Cupem jsme na jaře 2013 dominovali v interlize i české lize.

Co pro vás triumf na evropské scéně znamenal?

Vyhrát jakoukoli evropskou soutěž se moc cení. Na to se nedá zapomenout. Teď se ten Challenge Cup jmenuje EHF Cup. A v českých končinách se nestává často, aby tuzemský házenkářský tým se takhle prosadil na evropském  poli. Od té doby se v mém trenérském životě odehrála spousta věcí. Vrátil jsem se například do Norska. Taky jsem dva roky trénoval muže Zubří v české extralize.

Jaké to bylo období?

Před covidem jsme byli se Zubřím na druhém nebo třetím místě, ale soutěž byla kvůli koronavirovým opatřením před play off předčasně ukončena. Následně jsem přešel k reprezentaci juniorek.