Největší zážitky? Dvě olympiády, říká bývalý trenér medailistů Svatopluk Žáček

Co pro vás tato pocta a účast na setkání v Praze znamená?

Moc si toho vážím. Akce se konala po skončení představení v Dejvickém divadle. Gratulovali nám přímo herci v čele s Ivanem Trojanem, byli tam například trenér basketbalové reprezentace Ronen Ginzburg s Tomášem Satoranským. Kromě trenérů získal ocenění i mistr světa v hokeji Jan Klapáč jakožto objevitel talentu své vnučky, trojnásobné olympijské vítězky Ester Ledecké. Celé setkání bylo moc hezké a v příjemné atmosféře.

Kterého svého trenérského úspěchu si nejvíc vážíte?

Jako trenér jsem byl u stříbrné medaile Rudolfa Kraje na olympiádě v Sydney 2000 i dvou bronzových medailí Lukáše Konečného na mistrovství světa 1997 v Budapešti a 1999 v Houstonu.

Jaké máte vzpomínky na olympijské hry?

V roce 1996 jsme měli v Atlantě dokonce čtyři borce – Jaroslava Konečného, Polakoviče, Plachetku a Horáčka. Museli se probít přes náročnou olympijskou kvalifikaci na mistrovství Evropy v Dánsku, kdy postupovalo osm nejlepších. V Sydney o čtyři roky později byli Rudolf Kraj a Lukáš Konečný. Přitom Lukáš Konečný tam jel takříkajíc pro medaili, ale nevyšlo mu to. Naopak Ruda Kraj dosáhl životního úspěchu. Měl jsem svým způsobem štěstí na generaci těchto kluků, kteří to dotáhli ve sportu daleko. Celkově mohu jen potvrdit, že olympiády i pro mě znamenaly setkání s hvězdami světového sportu.

Z úspěšného boxera jste se stal trenérem a poté jste přešel na funkcionářskou dráhu. Jak k tomu došlo?

Už jako trenér jsem organizoval Velkou cenu Ústí nad Labem. A postupně jsem přešel na druhou stranu a mým úkolem jako funkcionáře bylo shánět peníze. Měl jsem třeba schůzky s případnými sponzory, ale za půl hodiny například i trénink, na kterém jsem musel být první. Takže postupně jsem přešel jen na funkcionařinu a do 31. prosince 2021 jsem byl šéfem střediska boxu OLYMP. Nyní jsem v důchodu a třetí období prezidentem České boxerské asociace.