Mistr světa Štěpánek: Zkušení hráči mohou pomoci mladým

Mistr světa Štěpánek: Zkušení hráči mohou pomoci mladým

Někdejší hokejový obránce Martin Štěpánek si společně s dalšími mistry světa z roku 2000 může připomínat dvacetileté výročí od tehdejšího skvělého úspěchu českého hokeje. Bývalý hráč několika extraligových klubů, který působil i ve Finsku, Rusku, Švédsku, Švýcarsku a Itálii, pracuje v posledních letech jako trenér v Ústí nad Labem. Působí hlavně u mládeže, ale v předminulé sezony byl i na střídačce tamního prvoligového áčka. A bedlivě samozřejmě sleduje dění na domácí hokejové scéně.

n Jako hráč jste nastupoval mj. za Litvínov i Kladno. Byl pro vás závěr loňské sezony, kdy si to tyto týmy rozdaly v extralize v přímém souboji o záchranu, hodně specifický?

Asi to tak mělo být, zápas se odehrál v posledním kole, tedy na férovku. Kladno získalo nejmenší počet bodů a spadlo.

n Co soudíte o aktuálním příchodu zkušených hráčů z extraligy do prvoligových klubů?

Myslím, že zkušení hokejisté mohou pomoci mladým. Většinu těch, kteří jdou do první ligy z extraligy, znám osobně. S Michalem Trávníčkem, který přestoupil z Litvínova do Ústí nad Labem, jsem kdysi hrál v Litvínově. Občas jsem ho dokonce vozil, když přijel z Děčína do Ústí, kde jsem ho nabíral, a jeli jsme do Litvínova. Věřím, že ústecké mužstvo teď potáhne na ledě i v kabině. S Martinem Adamským, co šel z Třince do Havířova, jsem hrál v Plzni. Nevím, jaká je třinecká filozofie, že tam skončil. Slyšel jsem, že za Slavii Praha by měl hrát Jarda Bednář. Spolu jsme působili v IFK Helsinky. Bednář, to je velké jméno, kvůli kterým lidi ten hokej sledují. Zaznamenal jsem i příchod Honzy Výtiska z Vítkovic do Litoměřic.

n V čem by měl být přínos těchto matadorů pro první ligu?

Já jsem se na ledě učil od zkušených borců, kteří vidí hokej ze stejného pohledu jako ostatní hráči. Je to jiné, než od trenéra ze střídačky. Vážím si toho, že jsem hrál v Litvínově v jedné obranné dvojici s Milošem Hořavou, nynějším trenérem Sparty.
n Zastavme se ještě u vaší reprezentační kariéry. Jak vnímáte dvacetileté výročí od svého největšího úspěchu ve sportovním životě?

Uběhlo to jako voda, ale na to se nedá zapomenout. Musel jsem si na výraznější reprezentační šanci počkat, dočkal jsem se v devětadvaceti letech. Ale už předtím jsem od roku 1995 objížděl různé reprezentační akce. Start na mistrovství někdy nevycházel ze zdravotních důvodů. V roce 1996 jsem měl sádru na ruce, dva zlomené prsty. Přesto mě tehdejší trenér Luděk Bukač zařadil do přípravy. Sundal jsem sádru, držel jsem hokejku ve třech prstech a pral jsem se o nominaci. Sice mi pak uniklo zlato kluků z Vídně, ale přálo mi štěstí o čtyři roky později.

n Jaký byl váš vztah k reprezentaci?

Já bych jel s národním týmem kamkoli. Přitom konkurence byla obrovská. V Petrohradu se tehdy sešla zlatá generace, kapitán Reichel, Dopita, Patera, Martin Procházka, Prospal, Vlasák, Varaďa, Franta Kučera, Tomajko, Čechmánek a mnozí další.

n Z řady z nich jsou už renomovaní trenéři nebo sportovní manažeři. Co říkáte na fakt, že Václav Prospal přivedl Motor České Budějovice do extraligy?

Venca Prospal měl už asistentské zkušenosti z reprezentace a i v současnosti potvrzuje, že zmíněná hráčská generace je úspěšná i na trenérském poli. Je náročný, přičemž s prací trenéra musí jít ruku v ruce i takříkajíc kvalita hráčského materiálu.